2022
Nebudu lhát. Do každého nového roku vstupuju s nejistotou. Jaro plné motivace přechází v léto a podzim plný práce a to se přetáčí do šedivé jihomoravské zimy plné zamyšlení. První roky mě to překvapovalo, pak jsem si zvykl a přijal to jako součást. U práce, která je z velké části sezónní, to je docela logické. I zima je pracovní, jen jinak. Nese se ve znamení komerčních focení, plesů a večírků. Pro mě je to hlavně čas pro nadechnutí, uspořádání a plánování. A vysvětlování okolí, že nejsem nezaměstnaný a že se tím fakt dá živit. Je pak zajímavé sledovat, jak se postupně víc a víc těším na jaro, kdy začíná období focení rodin, párů a svateb. Období setkání a focení nevšedně všedních příběhů.
Rok 2022 byl ve znamení balancu. Dlouho mi trvalo pochopit, že život má svoje kategorie, směry, jak to nazvat. Vztahy, práce, zdraví, koníčky, sny, vzdělání. Krátkodobě je v pořádku, aby jeden směr zastínil ostatní, dlouhodobě to ale znamená nerovnováhu, která končí čímkoliv, jen ne spokojeností. Letos se mi po dvou přehnaných fotosezónách podařilo zkrotit touhu vyfotit to všechno a myslet i na sebe a lidi kolem. Z toho mám velkou radost.
Vážím si každého, koho jsem v roce 2022 fotil, bez ohledu na to, jak vypadal, jak byl starý nebo kde se bral. Vybrat si fotografa, zaplatit mu nemálo peněz a svěřit mu tvorbu vzpomínek na den, na kterém fakt záleží, znamená velkou důvěru. A zaslouží si to velké DÍKY.
Jako ohlédnutí přikládám pár fotek. Nerad bych to nazýval „best of" nebo jakoukoliv obdobnou nálepkou. Jsou to vzpomínky.
