Tři dny po parádní svatbě na Farmě Tasov jsme vyrazili s Jíťou a Tomem do Mangartského sedla, do výšky 2000 metrů nad mořem. Počasí celý týden nestálo za nic. Pamatuju si, jak jsme ještě v poledne leželi s mojí Eliškou v autě v onom horském sedle a déšť nám bubnoval do střechy. Štěstí nám ale přálo, odpoledne se vyčasilo a my mohli vyrazit nahoru. Byl to ve Slovinsku jediný večer za celý týden, kdy nepršelo, a my jsme za to byli fakt vděční. Samotné focení pak bylo už jen třešnička na dortu.
Že si nafotím svatební portréty někde v mých milovaných horách, o tom jsem snil dlouhé roky. Až letos jsem poprvé narazil na stejné blázny. Jíťa s Tomem s nápadem vyjet na portréty do Alp přišli sami a já věděl, že nás čeká něco velkého.
Chtěli byste taky fotky z kopců? Já rozhodně jo :-)
