Není to recenze, těch je na internetu hromada. Jsou to moje subjektivní zkušenosti po 2 letech intenzivního používání. S foťáky nezacházím jako v bavlnce. Mají ohlazené rohy a zašlou bílou barvu, je vidět, že něco mají za sebou. Je to pro mě pracovní nástroj, kterému chci důvěřovat a čekám od něj minimum chyb.
Proč Sony?
Přechod ze zrcadlovek na bezzrcadlovky bych přirovnal k přechodu z kinofilmu na digitál. Výpočty v reálném čase přímo na čipu (díky absenci zrcadla) přinesly ostření na oko, konec back/front focusu objektivů a náhled reálné expozice v hledáčku. A7iii pak byla (spolu s a9 a a7Riii) první bezzrcadlovkou od Sony, kterou šlo považovat za plnohodnotný proti foťák, hlavně díky dvěma slotům na kartu.
Do roku 2019 jsem fotil na Canon 5D Mark III. Kus železa, tank, který krásně padl do ruky. Barvy nádherné (v tom Sony pokulhává), vrásky mi ale dělalo nekonzistentní ostření. I s nativními L skly se často stávalo, že ostření ulítlo výrazně před nebo za objekt. Kvůli tomu jsem přišel o řadu jinak skvělých fotek, u reportáže máte jen jeden pokus.
Na jaře 2019 jsem prodal komplet Canon výbavu (2 těla, 6 objektivů) a přešel na Sony a7iii se dvěma skly 24/1,4 a 85/1,8. Měsíc na to jsem pořizoval jako záložní a7ii. Ta mi dlouho nevydržela, oproti trojce mi chyběla řada věcí, a před sezónou jsem pořídil druhou trojku. Ta výbava mi drží dodnes, přibyly jen další objektivy :-)
Upřímný názor svatebního fotografa
Hned první sezónu jsem si a7ky zamiloval. Od té doby jsme spolu odfotili přes 40 svateb. Šlo to jako po másle. Klady nových foťáků markantně převažovaly.
Jako zásadní výhodu Sony bezzrcadlovek trojkové a vyšší řady (a7iii, a7Riii, a7Riv, A9, A9ii) pro reportážního fotografa vidím rychlost a přesnost zaostření. Prakticky neomylné. Rychlé a z 99 % spolehlivé. Je to první foťák, u kterého vím, že špatně doostřená fotka je moje chyba, ne jeho.
Klady a7iii
Ostření. Rychlé a přesné, odpadu minimum. Pro reportáž mi to bohatě stačí, i když a9ky jsou ještě o kus dál.
Slot na 2 karty. Pro svatebního fotografa nezbytnost. Okamžitá záloha je pro mě povinnost. SD karty jsou nejnáchylnější typ karet a i když jsem osobně nikdy neměl problém, ze svého okolí ty příběhy znám. O tom, jak zálohuju své fotky, jsem psal tady.
Solidní výdrž baterky. A7ii vydrží zhruba třetinu toho, co trojka. Na svatbách mám foťák v pohotovosti, režim spánku nepoužívám, nafotím i 7000 fotek. Přesto mi běžně stačí 2-3 baterky na foťák.
Malé skladné tělo. Vzhledem k fullframe senzoru je opravdu malý a lehký. Zároveň to znamená horší ergonomii při držení.
Dynamický rozsah senzoru. Ze světel a stínů v RAWU vytáhnu mnohem víc než u Canonu. I podexponovanou fotku o 2,5 EV (při nízkém ISO) zpravidla zachráním.
Výkon na vysokém ISO. Nebojím se jít na 25 600, foťák to zvládne. Znám experty, co chodí i na 51 200 :-) U Canonu jsem nechodil za 6 400.
Přemapovatelná tlačítka. Téměř všechna. Nastavíte si to podle sebe.
Tichá závěrka. Foťák není vůbec slyšet. U a7iii ale pozor pod umělým osvětlením, nadělá to na fotkách sedm horizontálních podexponovaných pruhů (pomalé vyčítání dat ze senzoru). Řeším to tak, že při vstupu pod umělé světlo dělám testovací fotky, a pokud pruhy vidím, tichou závěrku vypnu. Druhé řešení je a9, která má problém vyřešený.
10 fps. Používám minimálně, prakticky jen při hodu kyticí. Je fajn tu možnost mít.
Buffer. Jsem sypač. Při hodu kyticí není problém za 10 sekund nafotit 60 fotek. Můj starý Canon by se zavařil. A7ka to zvládá levou zadní i s UHS-I kartami.
Nabíjení z powerbanky. Používám 4 baterky. Dvě fotí, dvě se nabíjí v batohu přes nabíječku Nitecore zapojenou do powerbanky. Nejsem vázaný na elektriku jako dřív u zrcadlovek.
Auto ISO a volič kompenzace expozice. Auto ISO funguje na trojce skvěle. Nastavím si spodní hranici omezení délky času podle použitého ohniska (u 24mm nefotím na časy delší než 1/250, u 85mm nechodím pod 1/640, alespoň v exteriéru). Volič kompenzace expozice (+3 EV až -3 EV) mám hned nad pravým palcem, pohotové.
Stabilizace na čipu. Výborná věc, bez které bych nechtěl fungovat. Stabilizovaný objektiv mi bohatě stačí interní stabilizace.
Diskrétnost. Malý rozměr, tichá závěrka, rychlé ostření, možnost fotit od pasu přes displej. Vyfotím tak momentky, které by se zrcadlovkou šly jen těžko.
Objektivy. Kromě nativních (poměrně drahých) jsou na trhu prakticky totožné kvality od Tamronu, Sigmy, Samyangu. Sám vlastním 2 Tamrony, 2 Samyangy, 1 Sigmu a 2 nativní Sony objektivy. Tamron 70-180/2,8 je pro mě téměř revoluční kus. Klasická 70-200/2,8 váží kolem 1400 gramů a měří 20 cm. Tamron udělal 70-180 o váze 800 g a délce 15 cm. Do batohu se mi vejde NA VÝŠKU, zabere třetinu místa proti konvenční 70-200/2,8.
Zápory a7iii
Horší ergonomie. Malíček se na foťák nevleze. Řeší se to extendery, gripy, nebo si na to prostě zvyknete a dáváte malíček automaticky pod foťák jako já :-)
Horší rozlišení hledáčku. Prakticky problém výhradně a7iii, mně osobně to nevadí. a7Riii a a9 mají hledáček znatelně lepší.
Tuhý a pomalý joystick. Na Canonu byl skvělý, rychlý a reagoval okamžitě. Na Sony je na hranici nepoužitelnosti. V interiérech kvůli tomu fotím spíš přes displej než přes hledáček. Ostřící bod volím dotykem palcem levé ruky. Není to elegantní, ale funguje.
Tragické menu. Komplexní a zmatečné. Stačí ale nastavit jednou a důležité položky si dát do rychlého menu.
Jak a7iii používám já
Na svatbách mám oba kusy a7iii v ruce prakticky celý den (výjimka jsou přípravy a večerní party, tam beru jen jeden). Oba mám na koženém postroji, mám tak volné ruce, když potřebuju.
Z původního minimalismu (2 skla, 24 a 85) sešlo. Teď mám 7 objektivů:
- Sigma 24/1,4 art (interiér v kombinaci s 55mm)
- Sony Zeiss 55/1,8 (interiér v kombinaci s 24mm)
- Sony 85/1,8 (exteriér v kombinaci s 35mm)
- Samyang 35/1,8 (exteriér v kombinaci s 85mm)
- Tamron 28-75/2,8 (záloha)
- Tamron 70-180/2,8 (obřad v exteriéru v kombinaci s 35mm)
- Samyang 14/2,8 AF (velmi zřídka)
Pokud si rádi přečtete o mistrovi svatebního minimalismu, koukněte na článek kameramana Kryštofa Pršaly.
Používání párů objektivů není dogma. Používám i jiné kombinace, hlavní je nad volbou objektivů nepřemýšlet víc, než je nutné. Kdybych si měl vybrat dvojici, která mi sedí nejvíc, je to 24+55mm.
V každém foťáku mám 2 kusy 128 GB UHS-I karet. Na foťák můžu nafotit přes 4000 rawů, což jsem zatím nepřešvihl :-) Karty tahám z foťáku minimálně. Pro přetažení dat vytahuju vždy jen karty ze slotu 1, ve slotu 2 zůstává natrvalo, jen ji před další zakázkou naformátuju. Minimalizuju tak riziko mechanického poškození.
Na obrázku níže vidíte, jak mám trojky nastavené já. Není to samozřejmě univerzální, dost individuální :-)
Má a7iii smysl v roce 2021?
Za mě rozhodně ANO. Sony posunula bezzrcadlovky trojkovou řadou daleko za potřeby běžného hobby fotografa i většiny profíků. Přibyla a9ii, před rokem a7Riv. V druhé polovině 2020 přišla očekávaná a7Siii pro video (recenzi od Kryštofa najdete tady). Před týdnem (únor 2021) vyšla vrcholná A1, hybrid výhod a9 a a7Riv, 50 megapixelů, 30 fps, cena nové Dacie. Má tohle smysl pro svatebního fotografa? Pravděpodobně ne.
Ve třetím čtvrtletí 2021 by měl vyjít nástupce trojky, a7iv. Pořídím ho? Nevím, záleží na specifikacích. Pokud vyřeší tichou závěrku pod umělým osvětlením, pravděpodobně půjdu. Do a9ky si takovou investici jen kvůli tomu nedokážu obhájit.
Klidně bych s trojkami fotil další 2 až 4 sezóny. Nemám potřebu je měnit. GAS (Gear Acquisition Syndrome) jsem v sobě po těch letech potlačil :-) A jak píšu výše, a7iii je pro mě první foťák, u kterého vím, že špatně vyfocená fotka je moje chyba, ne jeho.
Fotíte na trojku nebo plánujete koupi? Napište mi svoje zkušenosti do komentářů.
Na recenzi A7iii z pohledu kameramana koukněte u kolegy Kryštofa Pršaly :-)