2022
Nebudu lhát. Do každýho novýho roku vstupuju s nejistotou. Jaro ve znamení motivace přechází v léto a podzim plný práce, který se přetáčí do šedivé jihomoravské zimy plné zamyšlení. První roky mě to překvapilo, pak jsem si zvykl a přijal to jako součást. Ono je to při práci, která je z velké části sezónní, docela logický. I zima je pracovní, jen trochu jinak. Nese se ve znamení komerčních focení, plesů, večírků a podobně. Obecně je to pro mě ale hlavně čas pro nadechnutí, uspořádání a plánování. Mimo to musím svýmu okolí pravidelně vysvětlovat, že nejsem nezaměstnanej, a že se tím opravdu dá živit. Každopádně je pak zajímavý na sobě sledovat, jak se postupně víc a víc těším právě na to jaro – kdy začíná období focení rodin, párů, svateb. Období setkání a focení nevšedně všedních příběhů.
Rok 2022 byl ve znamení balancu. Dlouho mi trvalo pochopit, že on ten život má svoje „kategorie // části // směry“ či jak to nazvat. Nazvěme je třeba vztahy, práce, zdraví, koníčky, sny, vzdělání. Krátkodobě je možný, aby jeden směr zastínil ostatní, dlouhodobě to ale znamená nerovnováhu, která ústí v cokoliv, jen ne ve spokojenost. Letos se mi po dvou přehnaných fotosezónách podařilo zkrotit touhu „vyfotit to všechno“ a myslet i na sebe a lidi kolem sebe. Z toho mám velkou radost.
Vážím si každýho, koho jsem v roce 2022 fotil bez ohledu na to, jak vypadal, jak byl starý nebo kde se bral. Vybrat fotografa, zaplatit mu nemálo peněz a svěřit mu tvorbu vzpomínek na den, na kterým fakt záleží, značí velkou důvěru. A zaslouží si to velký DÍKY.
Jako ohlédnutí přikládám pár fotek. Nerad bych to nazýval „best of“ nebo jakoukoliv obdobnou nálepkou. Jsou to vzpomínky.
