Jestli má práce svatebního fotografa jedno zásadní mínus, je to letní vytíženost. Oproti tomu v zimě bývá času víc. Letos jsme se rozhodli s tímhle nebojovat, naopak tomu jít naproti a jet v zimě za teplem. Výběr padl na Tenerife – největší z Kanárských ostrovů.
Proč Tenerife?
Tenerife je perfektní kompromis pro dovolenkáře všeho druhu. Na svoje si přijdou vyznavači okupování pláži, surfování, potápění, kultury, památek, turistiky i horské turistiky. Navíc je tam celoročně stabilní počasí kolem 20-26 stupňů. Už jen z toho důvodu je to optimální místo pro dovolenou “pro kohokoliv a kdykoliv.”
Ve prospěch hraje i fakt, že letenky z Vídně se prodávají za abnormálně příznivý ceny. Běžně i kolem 2-3 tis. za zpáteční letenku, což při délce letu přes 5 hodin nemá u letů v rámci Evropy obdoby.
A abych nezapomněl – když řeknete babičce, že letíte v prosinci na Tenerife, zní to jako o dost větší exotika, než to ve skutečnosti je 😀
Plán
Ambice jsme měli jednoznačně turistický. Válení na pláži není náš šálek kafe, ačkoliv plavky ve výbavě nechyběly.
Cílem a vrcholem naší turistické “výpravy” měl být 8. den a noční výstup na nejvyšší horu Tenerife, Kanárů a vlastně celýho Španělska – sopku Pico del Teide se svými 3718 metry. Já ani Eliška jsme nikdy nebyli výš, takže o motivaci bylo postaráno. Poslední měsíce jsme toho moc nenachodili, první týden dovolené měl teda zároveň posloužit pro několik “aklimatizačních” 😀 výšlapů s převýšením max. 1000 m.
Když se vrátím k výbavě, museli jsme s sebou kvůli výstupu na sopku v povolených 10 kg kufrobatozích táhnout oblečení pro škálu od +30 °C až do -10 °C. Na jedné straně kufru byly plavky, na druhé membránová a péřová bunda. Mimo to samozřejmě nemohl chybět foťák, 2 objektivy a dron.
Co se konkrétního plánu týče, prioritou byla zmíněná turistika, nevynechali jsme ale i města, pláže a jedno hodně komerční místo. Ačkoliv má Tenerife sotva 100 km na délku, bylo jasný, že jedno ubytování stačit nebude. V otázce ubytování jsem měl ale od začátků plánu tajnýho favorita…
“Ubytování”
Favorita?
Na Tenerife je hodně silná Vanlife komunita (Vanlife je ve volným překladu “život v dodávce”). Díky tomu se dá parkovat a spát prakticky kdekoliv (kromě národních parků) a nikdo to neřeší. Dodávek a karavanů jsme opravdu potkávali stovky denně a od místních jsme se dozvěděli, že nemalá část z nich v obytňácích dlouhodobě bydlí.
Množství takových dodávek se dá na Tenerife krátkodobě půjčit. Bingo.
Ačkoliv si člověk dovolenou strávenou v takové dodávce uřízne kus komfortu, koupí si na druhé straně naprostou svobodu. Ve prospěch byla i finanční matematika. Dodávka nás na 10 dní vyšla na hrubě 20 tis. Kč. Pokud bychom prostřídali na oněch 9 nocí 3 ubytování po 3 nocích a k tomu měli půjčené osobní auto, rozhodně bychom byli na vyšší částce.
Rozhodnutí teda padlo a s odstupem můžeme říct, že naše první zkušenost s obytnou dodávkou byla rozhodně pozitivní. Abych to upřesnil – v osobáku, kde je komfort znatelně nižší, spáváme běžně, ale o dodávku šlo prvně.
No a naše dodávka? Ford Transit z roku 2001 a “třičtvrtě míče” na kilometrech. Šaltrpáka vykvedlaná. Docela punk.
Každopádně jsme měli vnitřní i venkovní sprchu, teplou vodu, chemický záchod, kuchyň, postel, ledničku, úložný prostor… to všechno na cca 6 m². Ačkoliv svoje negativa náš konkrétní kus měl, 10 dní se dalo zvládnout. Zásadní problém byl pro mě ve výšce interiéru (165 cm) a délce postele (180 cm). Jako nováčci v dodávce jsme se první dny museli seznámit s řadou věcí včetně výměny chemickýho záchodu, intervalů doplňování vody a faktu, že sehnat na Tenerife 2,8 kg plynovou bombu je kumšt (projeli jsme bez nadsázky během 4 hodin 25 benzinek než jsme ji našli). Když už jsme u benzinek – na Tenerife je jich požehnaně. Na každé se dá doplnit do dodávky rovnou i voda, což je super.
Zhodnocení vanlife? Jak by ale řekl sám pan majitel – “You either love it or hate it”. My si ho rozhodně zamilovali i s těmi negativy.
Itinerář
Tenerife se dá fakt pojmout mnoha způsoby. My během 10 dní objeli celý ostrov a každou noc strávili jinde. Často třeba jen 20 metrů od oceánu, to bylo skvělý.
Itinerář jsem před dovolenou plánoval spíš hrubě. Věděli jsme kde chceme být, ale co tam budeme dělat jsem předem řešil okrajově. Co se treků týče, výborně posloužila appka AllTrails – plánoval jsem přes ni všech 6 treků, které jsme absolvovali. Níže k jednotlivým trekům přikládám i odkazy na ně (dá se přes ně prokliknout na počítači i do appky v mobilu). Pro parkování, respektive přespávání, jsme úspěšně používali appku Park4night.
Primárně nás zajímala příroda a výšlapy, ostrov jsme si tedy pomyslně rozdělili na 3-4 hlavní části:
- Severo–západ: Park Teno
- Severo–východ: Park Anaga
- Střed: sopka Pico del Teide
- Jih: letoviska
Den 1: Přílet + El Médano
Přílet
První den jsme pojali čistě aklimatizačně. Přílet na jižní letiště v 12 hodin kanárského času. Vyzvednutí dodávky ve Waves and sunset Campervans. Pro půjčení dodávky je i přes pár patálií (shánění plynové bomby, občas nefungující lednička) zpětně můžeme doporučit. Velkou výhodou bylo, že půjčovna je jen cca 3 km od letiště.
El Médano
První den se nám po vstávání ve 2 ráno nechtělo nic. Sjeli jsem pár km do letoviska El Médano, zakempili, nakoupili, dali pivko a hlavně se pořádně vyspali.
Den 2: Teno Rural Park + Garachico
Druhý den jsme na nic nečekali a časně ráno (na španělský poměry někdy kolem 9. hodiny) vyrazili směr severo–západ do parku Teno. První zkušenosti s řízením 6 m dodávky ve španělských uličkách byly záživný, ale zvykali jsme si na sebe.
Trek na Cruz de Gala (okruh cca 12 km, ↑ 520 m) | odkaz na AllTrails
Moc fajn okruh lehčí až střední náročnosti. Samotná hora Cruz de Gala je nezáživný cíl. Na vrcholu je vysílač a výhled omezený. Trek jsme si ale prodloužili ještě o výstup na další kopec Risco Verde, kde byly výhledy mnohem lepší, viz fotky. Dohromady cca 12 km a převýšení asi 550 m. Na start super.
Historické městečko Garachico
Po treku jsme se uchýlili do historickýho městečka Garachico na severním pobřeží. Parkovali jsme na fajn parkovišti nedaleko centra. Tady bych ještě zmínil, že severní pobřeží Tenerife je obecně divočejší a pustější než jižní (hlavně pak jiho–západní), které je plné letovisek. Svůj podíl na tom má rozhodně počasí, kdy se odpoledne na severu během naší návštěvy vždy zatáhlo a obecně bylo chladněji.
Večerní Garachico mělo svoje kouzlo a v itineráři by určitě nemělo chybět.
Večer jsme zakončili v baru s výhledem na oceán a moc dobrým pivkem. Idylka 🙂
Den 3: Teno Rural Park
Další den, další trek. Tady bych doplnil – na dovolené jsem navrhl, že co se treků a odpočinku týče, mohli bychom praktikovat systém 2:1 (2 dny trek, 1 den bez treku). Svůj návrh jsem rovnou i jednohlasně odsouhlasil. V den 3 jsme opět vyrazili do Teno parku.
Trek do vesnice Teno Alto (okruh cca 11 km, ↑ 640 m) | odkaz na AllTrails
Další perfektní okruh s extrémně různorodou krajinou – to nás obecně na Tenerife hodně bavilo. V jednu chvíli hromada keřů, pak pustina, skály, oceán, sopka… pořád je na co koukat. Každopádně cílem treku byla “odříznutá” vesnice Teno Alto. Odříznutá ve smyslu její polohy v horách Teno parku a nadmořské výšce cca 900 m n.m. Cesta k vesnici je vesměs jednotvárná. Vesnice sama o sobě nenabízí nic speciálního, za zmínku snad jen stojí 2 menší krámky na občerstvení.
Nejlepší část treku následuje další 3 kilometry kolem hory Baracán. Na tu se mimochodem vyplatí těch asi 100 výškových metrů vyšlápnout, protože nabízí úžasný výhledy na všechny strany. Na západě oceán, na východě sopka del Teide – hlavní meta naší “výpravy” :-D. Okruhem se pak vracíme do výchozího bodu ve vesnici Las Cuevas.
Idylka u oceánu
Večer trávíme na severo–západním pobřeží, dáváme nejoblíbenější lokální pivko Dorada a užíváme si burácení oceánu 15 metrů od nás. V tu chvíli ke štěstí fakt není potřeba nic dalšího 🙂
Den 4: Puerto de la Cruz a Loro Parque
Čtvrtý den nezačal nejlíp. Celý dopoledne a kus poledne jsme strávili sháněním už zmiňované plynové bomby. Kolem oběda už po 3 hodinách neúspěšnýho lovu plynovky atmosféra v kabině našeho vanu dost houstla. Nenáviděl jsem pronajímatele, protože nepoužil jiný typ bomby, benzinky protože nemají náš typ bomby a hlavně všechny, co nám náš typ bomby vykoupili 😀
Odpoledne jsme to vzdali a rozhodli se vsadit na jedinou komerční atrakci, kterou jsme si na Tenerife připustili – vyhlášenou zoo Loro Parque. A bylo to boží. Úplně jiná úroveň zoo, než jsme zvyklí. Hezký, upravený, edukativní. Vážně stojí za návštěvu!
Den 5: Anaga Rural Park
Pátého dne jsme vyrazili na severo–východní cíp ostrova do nejzámějšího parku Anaga. Ráno se nám hned na druhé benzínce podařilo koupit plynovou bombu, což jsem okamžitě označil jako nejlepší okamžik dovolené.
Dál jsme pokračovali přes hlavní město Santa Cruz de Tenerife (mimo jiné v něm a v jeho aglomeraci žije 2/3 obyvatel Tenerife) do severní části parku Anaga, kde nás čekal trek ve vesnici Taganana.
Trek na Playa de Tamadite (tam a zpět cca 12 km, ↑ 420 m) | odkaz na AllTrails
Upřímně, nejvíc adrenalinu jsme zažili při příjezdu na nástup tohodle treku. Po vjezdu do bočních uliček vesnice Taganana na nás koukala dopravní cedule “max 3t”. Až o pár desítek metrů později jsme zjistili, že cedule tam nebyla nazdařbůh. Uličky se zužovaly každým metrem a já věděl, že je zle. Jinam to v tu chvíli nešlo. Místní si při pohledu na naši 6 metrovou dodávku klepali na čelo. Po pár set metrech jsme to otočili a absolvovali to samý zpět. Na nástup na trek jsme tak radši vyrazili z bezpečnýho centra vesnice.
Trek sám o sobě vedl v klidným tempu v půlce svahu cca 200 metrů nad oceánem. Cílem byla opuštěná pláž, na které se rozhodně nedalo koupat, každopádně svoje kouzlo měla.
Večer jsme zakempili u pláže nedaleko vesničky Benijo, vykoupali se ve vlnách, klasicky rozdělali pivka a užívali si pohledu na oceán.
Den 6: Anaga Rural Park
Trek Benijo–Chamorga (tam a zpět cca 12 km, ↑ 1000 m) | odkaz na AllTrails
Jelikož nám nevyšla registrace vstupu do “magickýho lesa” El Pijaral (je potřeba se registrovat cca 16 dní předem na webu) vybrali jsme v parku Anaga alternativní trek do odlehlé horské vesnice Chamorga. Trek byl poměrně výživný na stoupání, ale nabízel opět skvělý výhledy a různorodý prostředí. Rozhodně jeden z nejlepších treků, co jsme na Tenerife absolvovali.
Samotná Chamorga není moc vděčný cíl, není tam prakticky nic k vidění. Mnohem záživnější byl následný výstup na hřeben severo–východní části Anagy. Výhledy na 3 světový strany, maják 500 výškových metrů pod námi. Jeden z nejhezčích pohledů, jen koukněte.
Po návratu přes vesnici El Draguillo jsme sedli do auta a zamířili na jih pryč z Anagy. Noc jsme strávili na profláklé pláži Playa de las Teresitas (popsal bych ji jako kilometr písku) a najedli se v boží restauraci v San Andrés (doporučujeme!).
Den 7: Přesun pod sopku a les Corona
Sedmý den ve znamení přesunu pod Pico del Teide. Najeli jsme 150 km, načež jsme další hodinu hledali vhodný místo na noční kemp. V parku del Teide se z logických důvodů spát přespávat nesmí, zakempili jsme nedaleko hranic parku (GPS tu) tak, aby byl noční přesun pod sopku co možná nejsvižnější.
Přírodní park les Corona
K večeru jsme si naordinovali 2 hodinovou procházku v lesu Corona, který byl na mnoha místech výrazně postižený požáry, které na Tenerife v roce 2023 řádily. Na stromech to šlo znát, ačkoliv část kterou jsme navštívili zdaleka neschytala to nejhorší. Během treku se nám na mnoha místech ukazuje dominantní sopka Pico del Teide, která je teď o dost blíž než poslední dny. Jen počkej zajíci!
Po návratu na nocoviště jsme se pustili do vaření a balení na další den. Teda spíš na další noc. Čekal nás highlight našeho tripu – bolestivý budíček ve 2:00 a výstup na Pico del Teide.
Den 8: Výstup na Pico del Teide
Trek na Pico del Teide (tam a zpět cca 19 km, ↑ 1400 m) | odkaz na AllTrails
Den D. Budík ve 2:00, 40 minutový přesun na parkoviště pod Montaňa Blanca ve výšce cca 2350 m n.m. Je to nejčastější místo pro nástup na nejvyšší španělskou horu. Z cca 12 míst je pro nás volné poslední. Oddychujeme si, protože jinak by nás čekalo parkování o další cca kilometr dál (což byl start protáhlo o nějakých 15 minut). Nasazujeme bundu, batoh, čelovku a ve 3:05 směr Pico del Teide. Startovní teplota příjemných 8 stupňů, víme ale, že bude hůř. Čeká nás cca 1400 výškových metrů, kdy se teplota s postupující výškou logicky snižuje. Cíl byl jasný – dostat se na vrchol před východem slunce, který byl cca 7:40.
Ačkoliv start bylo krušný a nohy bolí, začátek cesty nám jde poměrně dobře. Stoupání je mírný, takže máme na prvních čtyřech kilometrech šanci se zahřát a chytit tempo. Cesta je prakticky dálnice, na které je těžký zabloudit. Míjíme první skupinky turistů s čelovkou. Další vidíme pár set metrů před námi. Hned nad nimi jde letmo vidět řetěz asi 10 čelovek. Podle aut na parkovišti s námi nápad na noční výstup mělo dalších 30-40 lidí.
S přibývajícími výškovými metry klesá teplota. Začíná být docela kosa. Zhruba od půlky trasy se sklon terénu výrazně mění a stoupání začíná být strmější. Děláme větší kroky, zařazujeme přestávky. Každou chvíli kontroluju čas a pozici na GPS, protože chci mít jistotu, že tempo stačí a vrchol dáme před východem.
Stoupání se stává jednotvárným. Traverzujeme. Zatáčka vlevo. Zatáčka vpravo. A znovu. Po šesté hodině ráno se obloha začíná měnit do svítání. Dostáváme se nad 3000 metrů nad mořem. V téhle výšce máme k dispozici asi o 30 % míň kyslíku než v úrovni moře. Ačkoliv je to (ve srovnání s výstupy na “opravdový hory” typu Himalájí) pořád v pohodě, začínáme výšku cítit. Jde se o kus hůř, začíná pobolívat hlava.
Míjíme stanici lanovky ve výšce 3530 metrů a čeká nás závěrečných 200 metrů. Svítání je za rohem, vypínáme čelovky a pokračujeme. Začínáme intenzivně cítit síru. To je dobrá zpráva – sopka je blízko 🙂
7:20 jsme na vrcholu. Zvládli jsme to – do východu máme rezervu asi 20 minut! Navíc máme relativní bezvětří a krásnou inverzi. Jen je “trochu” chladněji. Teploměr ukazuje -8 °C. Pod membránovku nasazujeme péřovku, dáváme čaj, posedáváme a hledíme směr východ. Klepeme kosu a poslední minuty čekáme na první paprsky slunce jako na slitování. Poslední šálek čaje. Slunce začíná drát nad horizont a okamžitě cítíme to teplo a energii. Koukáme, fotíme a užíváme si ten pocit. Stálo to za to!
Po pár minutách balíme fidlátka a pomalu vyrážíme dolů. Míjíme “nešťastníky”, kteří východ na vrcholu nestihli. Při sestupu se nám odkrývá celá trasa, která při výstupu nešla pod rouškou tmy vidět. Je to kus. Slunce nabírá na síle. Odhazujeme jednu bundu, druhou bundu, mikinu… po hodině jdeme už jenom v tričku. Docela mazec vzhledem k tomu, že ještě před chvílí jsme čekali na vrcholu v teplotě hluboko pod bodem mrazu.
Sestup nám zabral necelé 3 hodiny. K autu dorážíme před 11 dopoledne. Máme dost. Ačkoliv jsme společně zvládli i výškově horší trasy, tohle bylo společně s brzkým vstáváním a lehkou výškovou nemocí solidní.
Letovisko Los Cristianos jako definice kontrastu
Po sopce pár hodin odpočíváme. Den ale ještě nekončí. Sjíždíme na jih do největšího letoviska na Tenerife – Los Cristianos a vyrážíme do víru velkoměsta. Totální ruch města, tisíce turistů, stovky restaurací. Smějeme se tomu, jaký kontrast jsme si v jeden den naservírovali. Zároveň se ale utvrzujeme v tom, že hory a příroda jsou místa, kde chceme trávit čas.
Pozn.: – pro výstup na Pico del Teide je potřeba vyřídit povolení, který se uděluje jen 200 lidem denně. Vyřizuje se cca 8 týdnů dopředu. Kontrola probíhá v čase 9:00-17:00 u horní stanice lanovky. “Kouzlo” je v tom, že pokud na vrchol dorazíte před 9:00, kontroloři na stanovišti ještě nejsou a není to problém. O to víc motivace máte si střihnout východ slunce. Ozkoušený a funkční 🙂
Den 9: El Médano
Předposlední den uklízíme a řešíme patálie s chemickým záchodem (kapitola sama o sobě :-D). Pak se vracíme tam, kde jsme začali – do El Médana pod jižním letištěm Tenerife. Tohle malý městečko je fakt příjemný místo na zakončení tripu. Zhodnocujeme poslední dny a uznáváme, že Tenerife předčilo naše očekávání. Budeme se rádi vracet.
Den 10: Odlet
Ráno předáváme auto zpět do Waves and sunset campervans a pan majitel nás rovnou háže na letiště. Fajn bonus 🙂
Video
Na Tenerife jsem s sebou bral drona a měl divoký ambice na top cool travel video. Z toho nakonec sešlo hned první den a já byl rád. Neužil bych si to tolik. Točil jsem nenásilně, ale vesměs pravidelně. Točil jsem na dron (DJI Air 2S), na iPhone (13 pro) a na 360 kameru (Insta360 X3).
Původně jsme ho veřejně dávat nechtěli. V blízké rodině ale mělo fajn ohlasy, takže nám nakonec přišlo líto ho nedát ven.
Na naši památku můžete v necelých 7 minutách kouknout níže 🙂
